Mám začít od obalu? Nebo to mám vzít od pravěku? Tak obal je tedy pěkně vyvedený, omítkově rozpraskaný, do tmavě hnědě žlutooranžova situovaný (tak jak to mám jako lama grafik sama ráda), pěkně kapelkou osázený.. no prostě výborně stylizovaný a zcela oku lahodící – tedy máte-li rádi trochu tmy, světlo svécích hořících a tak nějak drsnější a temnější styl, než který znáte ze své tajné sbírky brazilských telenovel.
A protože jsem si tenhle koncert nenechala ujít, dívám se na něj se slinou u huby, s tupým úsměvem ve tváři aji tunou vzpomínek v hlavě (tedy těch, co se ještě nestačily vysypat pod tíhou doby). Jóó, to byly časy. Konečně klídek a pohodička. Vyrazit s kamarádem na výlet, zakřepčit si a bejt prostě happy. Tahle akce za to stála. A proč to tady v recenzi říkám? Protože je to na tomto roce jedna z malilinka pozitivních věcí. Ta druhá pozitivní věc, a to do subjektivní recenze klidně napíšu, je můj milášek, který se mnou občas musí trpět dunivé tóny linoucí se z mých bedýnek a ohnivý řev kytar.. awwww.
