Lenka 'Trinity' Voráčková

Zakoupila jsem si útlou knížečku o pískomilech od nakladatelství Vašut. Jmenuje se Můj pískomil a já. Tato vyšla v roce 2006 s počtem 64 stran. Možná to není mnoho a útlé barevné knihy nevzbuzují přílišnou důvěru, ale ze zkušenosti mohu říct, že čím novější titul, tím kvalitnější informace v něm.

Zde si budu postupně vytvářet seznam citátů, hlášek a hlodů, které mě nějakým způsobem zaujaly, přišly mi blízké či snad i pobavily. Když už si syslím překlepy, překecy a hlášky, můžu navázat trošku jiným tématem. Pokradmu doufám, že mě navštíví múza a já své stavy převedu v psané písmo, tak jako kdysi, kdy jsem ještě měla básnickou střevnost na svém místě a vesele ji ventilovala po internetech :).

Zase jsem zašla za našimi pískomilkami, podívat se, jak se jim daří, nacpat je jogurtovými dropsy, granulemi s bílkovinami a nad kávou popřemítat o pískomilím životě. Vytvořila jsem novou hromadu fotografií, ale přimět huňaté roztěkané modelky ke spolupráci není žádná sranda, obzvlášť když na jednu z nich takhle v srpnu začíná lézt jaro a pořád se dvoří a nadbíhá své spolubydlící, která jí na snahu svorně hází bobek. Zvířátka.

Čas od času mě chytne chuť vyzkoušet něco nového, s čím bych mohla potrápit buď svůj osobní weblog a nebo modelovací program, nejlépe však obojí. Narazila jsem totiž na moc zajímavou javascriptovou aplikaci, která mi umožňuje využít sérii renderovaných snímků jako interaktivní 3D objekt. A tak jsem si sedla ke staré scéně, vyházela z ní veškeré nepodstatnosti a spustila renderování…

Abych trošku vysvětlila název článku (legendární les), povím vám, že už jsem moc nevěřila, že se tu dá najít klidné místo, kam lidská noha příliš často nepáchne, kde se za každým pařezem a okolo cesty neválí podpapíráky, kde roste krásná jemná tráva, ve které se schovávají hlavičky hub, kde voní jehličnaté stromy, déšť a podhoubí, místo, na kterém můžete meditovat mnoho hodin a zírat dolů do údolí nebo na okolní kopce či jen čučet do korun stromů.